Ludwig van Beethoven

Ludwig van Beethoven (; pokřtěn 17. prosince 1770 Bonn – 26. března 1827 Vídeň–Alservorstadt) byl německý hudební skladatel a klavírista, jehož dílo pokrývá přechod od hudebního klasicismu k romantismu. Je považován za jednoho z nejvýznamnějších hudebních skladatelů historie. Beethovenova tvorba se tradičně dělí na rané, střední a pozdní období. Rané období, ve kterém vytříbil své umění, končí rokem 1802. Střední období let 1802 až 1812, v nichž postupně ztrácel sluch, bývá charakterizováno jako „heroické“ a jako přechod od klasického stylu Josepha Haydna a Wolfganga Amadea Mozarta k předzvěstem romantismu. V pozdním období po roce 1812 Beethoven dále prohloubil své inovace hudební formy a výrazu.

Beethovenův hudební talent byl zřejmý již v raném věku. Zpočátku ho tvrdě a intenzivně učil jeho otec Johann van Beethoven. Později se výuky ujal skladatel a dirigent Christian Gottlob Neefe, pod jehož vedením Beethoven vydal v roce 1783 své první dílo, soubor klavírních variací. Útočiště před neradostným prostředím domova s otcem alkoholikem mladý skladatel našel v rodině Heleny von Breuningové, jejíž děti vyučoval hře na klavír. Ve věku 21 let se přestěhoval do Vídně, aby studoval kompozici u Haydna, a Vídeň se na zbytek života stala jeho domovem. Brzy si tam získal pověst virtuózního klavíristy a obdržel první zakázku od knížete Karla Aloise Lichnovského, jejímž výsledkem byla tři klavírní tria op. 1 (nejstarší díla s opusovým číslem), vydaná roku 1795.

Beethovenovo první velké orchestrální dílo, ''Symfonie č. 1'', vzniklo roku 1800 a první soubor smyčcových kvartet vyšel v roce 1801. V této době se skladatelovi začal zhoršovat sluch, přesto pokračoval v dirigování a sám řídil premiéry své ''Třetí'' a ''Páté symfonie'' v letech 1804 a 1808. Roku 1806 napsal svůj jediný houslový koncert. Jeho poslední klavírní koncert č. 5, op. 73, známý jako ''Císařský'', věnovaný příteli a mecenáši, rakouskému arcivévodovi Rudolfovi, měl premiéru roku 1810, avšak již bez Beethovena jako sólisty. Kolem roku 1814 byl skladatel už téměř hluchý a přestal veřejně vystupovat. Své zdravotní a osobní problémy popsal ve dvou neodeslaných listech: Heiligenstadtské závěti (1802), určené jeho bratrům, a milostném dopisu neznámé Nesmrtelné milence (1812).

Po roce 1810 kvůli horšícímu se sluchu Beethoven postupně omezil svůj společenský život. V tomto období složil mnohá ze svých nejobdivovanějších děl, včetně pozdních symfonií a komorních i klavírních sonát. Svoji jedinou operu ''Fidelio'', poprvé uvedenou roku 1805, revidoval do konečné podoby v roce 1814. Během let 1819–1823 složil velkou mši ''Missa solemnis'', v letech 1820–1822 své tři poslední klavírní sonáty a v letech 1822–1824 závěrečnou ''Devátou symfonii''. Významnými díly závěru jeho života jsou poslední smyčcové kvartety z let 1825–1826. Zemřel v roce 1827 po delší nemoci. Beethovenova díla zůstávají do dnešní doby základem repertoáru klasické hudby. Získáno z Wikipedie