William Edward Burghardt Du Bois

William Edward Burghardt Du Bois, často vystupující pod zkratkou svých křestních jmen W. E. B. Du Bois (23. února 1868, Great Barrington, – 27. srpna 1963, Accra) byl americko-ghanský sociolog, historik, spisovatel, politický aktivista a bojovník proti rasismu a za práva černošské menšiny v USA. Byl prvním černošským doktorem na Harvardově univerzitě, posléze se stal profesorem na černošské univerzitě v Atlantě. Roku 1905 spoluzakládal známé Niagarské hnutí (''Niagara Movements'') a roku 1909 National Association for the Advancement of Colored People, jehož časopis ''The Crisis'' posléze vedl. K jeho nejznámějším knihám patří sbírka politických esejů ''The Souls of Black Folk'' z roku 1903 a odborná historická práce ''Black Reconstruction in America'' z roku 1935. Hlásil se k socialismu, věřil totiž, že rasismus je produktem kapitalismu. Byl též příznivcem panafrického hnutí a vyzýval černošské Američany k návratu do Afriky, což sám též učinil – zemřel v Ghaně, kam ho pozval první ghanský prezident Kwame Nkrumah, s nímž se poznal na panafrickém kongresu v Manchesteru roku 1945. V 50. letech byl znám též jako bojovník za jaderné odzbrojení. V éře mccarthismu čelil perzekucím, roku 1951 mu byl zabaven pas, vrácen mu byl až roku 1960, poté ihned odjel do Ghany. Roku 1963 mu USA odmítly pas obnovit, a tak přijal ghanské občanství. Zemřel den před historickým Pochodem na Washington za práci a svobodu, na známém shromáždění před Lincolnovým památníkem za něj drželo 200 000 aktivistů minutu ticha. Získáno z Wikipedie