Georg Wilhelm Friedrich Hegel

Georg Wilhelm Friedrich Hegel (27. srpna 1770, Stuttgart – 14. listopadu 1831, Berlín) byl německý filosof, představitel německého idealismu. Hegelovou hlavní myšlenkou je teleologie dějin. Svět dle Hegela není neměnné, stálé uspořádání, nýbrž jedno nesmírné dějství, v němž světový duch hledá cestu sám k sobě. V lidstvu se pak podle Hegela uskutečňuje svoboda a rozum vesmíru tím, že roste lidské uvědomění a schopnost přetvářet svět. Skutečnosti nelze rozumět jinak než jako procesu, změně, vývoji, pokroku, cestě k dokonalosti, případně i zápasu protikladů. Tyto myšlenky shromáždil především ve ''Fenomenologii ducha'' (1807). Hegel trval na tom, že rozum a svoboda jsou historické výdobytky, nikoli přirozené danosti. Jeho dialekticko-spekulativní postup byl založen na principu imanence, tedy na posuzování nároků vždy podle jejich vlastních vnitřních kritérií. Byl radikálním skeptikem v tom smyslu, že nevěřil, že lidé mohou předpokládat pravdy, které neprošly zkouškou zkušenosti. Zasáhl do řady oblastí filozofického zkoumání: metafyziky a ontologie, politické filozofie, filozofie dějin, estetiky, filozofie náboženství či dějin filozofie. Hegelův vliv na pozdější filozofický vývoj byl obrovský. Jeho přímí následníci byli tradičně děleni na pravici a levici (též známou jako mladohegelovci). K pravici lze řadit některé významné teology (David Strauss, Ferdinand Christian Baur), ale zejména levice se stala velmi vlivnou (Bruno Bauer, Ludwig Feuerbach, Max Stirner, Karl Marx). Ve 20. století Hegela nově interpretoval zejména Alexandre Kojève. Získáno z Wikipedie