Zofia Nałkowska

Zofia Nałkowska (10. listopadu 1884, Varšava – 17. prosince 1954, Varšava) byla polská prozaička, dramatička, básnířka a žurnalistka. Psala psychologické romány. Z její poválečné tvorby je nejvýznamnější sbírka reportážních črt, v nichž zachytila osudy obětí během nacistické okupace.

Studovala historii, zeměpis, ekonomii a jazykovědu na tajné „Létavé univerzitě“ (Uniwersytet Latający). Pracovala v ženských organizacích. Od roku 1933 byla členkou Polské literární akademie (Polska Akademia Literatury). Dále byla pracovnicí PEN klubu, ZZLP (Związek Zawodowy Literatów Polskich) a společnosti péče o vězně „Patronat“. Byla spoluzakladatelkou a členkou literární skupiny „Předměstí“ (1933–1937). V roce 1936 dostala „Złoty Wawrzyn Polskiej Akademii Literatury“. V létech 1939–1944 působila v kulturním podzemí. V letech 1945–1947 byla nestranickou poslankyní Zákonodárného sněmu (Sejm Ustawodawczy), pracovala v Hlavní komisi německých zločinů v Polsku (Główna Komisja Badania Zbrodni Niemieckich w Polsce), oddělení Lodž, a byla redaktorkou týdeníku „''Kuźnica''“.

Debutovala v roce 1898 na stránkách „Týdenního přehledu“ (Przegląd Tygodniowy Życia Społecznego, Literatury i Sztuk Pięknych) jako básnířka. V roce 1906 zveřejnila román ''Ženy'' ''(Kobiety)''. Získáno z Wikipedie